Čeká tě životní nabídka

Nesmazatelně se mi vrylo do paměti noční bobování na Chopku v kufrech, které otevřené posloužily jako dvojbob. Zásadní poznatek: Skořepinové jezdí lépe než ty látkové. 
Smažák nesnáším.
 

Dřív jsme v jedné kanceláři měli kolegy se jmény Drozd, Holubec a Orlík. Navíc se jeden z našich konkurentů jmenuje firma Orlík. Bylo tedy vždy zábavné, když někdo volal do itsbrno a tam se ozvalo: „Orlík, prosím.“ 
Smažák je pro mě neslušné slovo.

Nic nepotěší tak jako neštěstí bližního. Když měl kolega „coolant day“ (dostal sprchu olejem z kompresoru od hlavy k patě). 
Smažák? Se zelím! Se šípkovou mi neleze.

První den se mě kolega zeptal, kde mám „krýgl“, že po práci je firemní party. Záchvaty smíchu trvaly do pozdních hodin a vedlejší účinky jsem pociťoval ještě den poté.
Když smažák, tak jedině s kečupem.

Když jsem poprvé viděl sídlo firmy na Králové, nechápal jsem, že jdu do firmy, která dělá lakovny. Měl jsem spíš pocit, že mířím za advokátem. A to jsem ani netušil, že se v práci budu řehtat každý týden.
Smažák + hranolky + tatarka = značka ideál.